Odkud je moje tričko?

 Odkud je moje triko?

Zamysleli jste se někdy nad tím, kde všude cestovalo vaše tričko a kolik lidí se na jeho výrobě podílelo?

Naši praprarodiče nejspíše nosili oblečení vyrobené lokálně, pouze suroviny byly z velké části dováženy ze zahraničí. Československo bývalo „textilní velmocí“. Za první republiky bylo v textilním průmyslu zaměstnáno více lidí než v kterémkoliv jiném průmyslovém odvětví v Československu. V roce 1926 pracovalo v textilních podnicích (s více než 18 zaměstnanci) 294 000 lidí (1). a textilní zboží tvořilo největší vývozní položku. Československé textilní zboží bylo proslulé i v zahraničí. Na domácím trhu se prodávala jen ¼ textilního zboží a ¾ se vyvážely do celého světa (1).

 

1 (1)

 

V České republice pracuje v textilním průmyslu čím dál méně lidí. V roce 2019 to bylo 20 100 (2) (v organizacích s více než 20 pracovníky). Mezi hlavní důvody patří to, že firmy přesouvají výrobu čím dál více do zemí globálního Jihu a to, že se v Česku zvyšuje produktivita práce. Tako produktivita se zlepšuje díky využívání pokročilejších technologií a kvalitnějším strojům a vybavení. Na produkci stejného množství výrobků je pak potřeba méně lidí. Díky využití vědy a výzkumu se dnes v Česku vyrábí výrobky s vyšší přidanou hodnotou, jimiž jsou technické textilie využívané např. v automobilovém a stavebním průmyslu nebo ve zdravotnictví.

Velkým zlomem pro český textilní trh byl konec roku 2004, kdy přestala platit Dohoda o textilu a oděvech, která měla chránit pracovní trh v Evropě a USA. Toto ujednání stanovovalo kvóty na dovoz výrobků z vlny, bavlny a umělých vláken na tyto trhy. Pak už firmám nic nebránilo v tom, přesouvat výrobu oblečení do zemí, kde jim lidé oblečení šijí téměř zadarmo.

České obchody zaplavilo super levné oblečení, až se člověk ptá, vyplatí se to vůbec těm prodejcům? Prodejci oblečení ale vědí, že cena je pro většinu spotřebitelů při rozhodování o koupi nového kousku do šatníku klíčová, a proto se ji snaží snížit na minimum. Většina oděvních firem výrobu outsourcuje. To znamená, že nevlastní žádnou továrnu, ale najdou dodavatele, který jim výrobky co nejlevněji vyrobí.

Mezi země s levnou pracovní silou, ze kterých Česká republika dováží nejvíce oblečení a textilu, patří Čína, Bangladéš, Turecko a Indie (3). V těchto zemích je vysoká nezaměstnanost, a tak není problém najít pracovníky, kteří pracují za minimální mzdy. Vlády těchto zemí vidí oděvní průmysl jako příležitost pro tvorbu pracovních míst a finanční příjem vlastní ekonomiku. Snaží se vytvořit výhodné obchodní prostředí tak, aby výroba v továrnách byla pro zahraniční zákazníky co nejvýhodnější. V některých zemích se díky tomu oděvnímu průmyslu daří. Celých 81% bangladéšského exportu tvoří oblečení, které zároveň představuje 20% HDP země. (4)

 

women-5963964_1920

 

Politici ale stanovují nízké minimální mzdy, které jsou ale mnohem nižší, než je existenční minimum. V Bangladéši je minimální mzda v přepočtu 2 000 Kč (5), ale existenční minimum, které by pokrylo náklady na základní potřeby pro důstojný život, je podle výpočtu organizace Asia Floor Wage Alliance 9 546 Kč (5). Politici nechtějí minimální mzdy zvýšit, protože se obávají toho, že zákazníci by si nechali vyrábět zboží v jiné zemi, kde jsou nižší mzdy. Oděvní firmy jsou velmi mocné a z celé situace mají největší zisky. Z jednoho kusu oblečení si 60% ponechá prodejce na svůj zisk a náklady, 21,5% stojí materiál, 7-14% náklady na dopravu a cla, 3- 5% náklady a zisk továrny, 1-5% náklady a zisk zprostředkovatelů a jen 1% je odměnou pro zaměstnance, kteří oblečení šijí (5). Cena práce za ušití jednoho kusu džínů v bangladéšské továrně stojí 1-3 Kč a pro továrnu je to příjem asi 6 Kč (6). Lidé, kteří se přidají k odborům, aby mohli vyjednat vyšší mzdy, jsou často vyhozeni, zastrašováni nebo uvězněni (5). Navíc na jednu pozici v továrně na oblečení čeká mnoho dalších uchazečů, protože pro tyto lidi často neexistuje v dané lokalitě jiná možnost obživy.

 

women-5973744_1280

 

Chtějí tuto těžkou práci dělat i přes hrozící zdravotní rizika. Často pracují s ostrými nástroji a chemikáliemi, což vede k četným pracovním úrazům, chronickým onemocněním a předčasným úmrtím. Příkladem nebezpečného pracovního prostředí je oděvní továrna Rana Plaza, ve které byli zaměstnanci nuceni pracovat, i přestože se v budově objevily trhliny. Dva dny na to se budova zřítila a v troskách zemřelo 1 135 bangladéšských pracovníků (7). Při vyšetřování se ukázalo, že tři patra budovy byly postaveny nelegálně bez stavebního povolení. Časté jsou také v těchto továrnách požáry, které kvůli absenci nouzových východů způsobují smrt mnoha pracovníků. Rozsáhlé požáry se udály např. v pákistánské továrně Ali Enterprises v Karáčí, kde zemřelo 289 lidí, a v bangladéšské továrně Tazreen, ve které nepřežilo požár přes 100 lidí (7).

 

trisha-downing-pyud8ZaVq4I-unsplash

 

Málokoho při pohledu na svou skříň s oblečením napadne, že textilní průmysl je druhým největším zdrojem znečištění na planetě hned po průmyslu ropném. Začíná to u ohromné spotřeby vody a používání chemikálií při pěstování bavlny. Spotřeba vody na vypěstování bavlny na jedno tričko je přibližně 2700 litrů vody (8). Následuje barvení oblečení, při kterém taktéž dochází k enormní spotřebě vody, a navíc jsou pak barviva obsahující nebezpečné látky vypouštěny do řek a moří. Převážení komponentů a materiálů do továren a hotových výrobků k odběratelům je také velkou zátěží pro planetu. Jediná nákladní loď vyprodukuje za rok tolik škodlivin jako asi 50 milionů aut (6).

 

river-pollution-6008669_1280

 

Pokud se má situace zlepšit, je potřeba, aby zákazníci vyvíjeli nátlak na prodejce, aby se ujistili, že jejich dodavatelé pracují v bezpečných pracovních podmínkách a mají za svou práci řádně zaplaceno. Při nákupu se můžeme ptát na původ oblečení a tím vytvářet nátlak na oděvní firmy, aby se zajímaly o svůj dodavatelský řetězec. Zároveň se můžeme pokusit odolat záplavě levného zboží a každý z nás si může rozmyslet, jestli nové tričko opravdu potřebuje. Lze také ulehčit planetě nákupem v second handech nebo koupí oblečení z udržitelných materiálů, nejlépe vyrobeného lokálně.

 

Autorkou článku je Anna Maryšková

----------------------------

 

  Reference

  1. Matoušek, Karel. Časopis CzechIndustry. Průmysl v Československu. [Online] https://www.casopisczechindustry.cz/products/prumysl-v-ceskoslovensku/.
  2. press21. Retail News. [Online] Press21 s.r.o. https://www.retailnews.cz/aktualne/ekonomicky-vyvoj-textilniho-a-odevniho-prumyslu-za-1-polovinu-roku-2020/.
  3. WITS. World Integrated Trade Solution. [Online] 2018. https://wits.worldbank.org/CountryProfile/en/Country/CZE/Year/2018/TradeFlow/Import/Partner/all/Product/50-63_TextCloth.
  4. Stitchdiary. Medium. What Makes Bangladesh — A Hub Of Garment Manufacturing? [Online] https://medium.com/@stitchdiary/what-makes-bangladesh-a-hub-of-garment-manufacturing-ce83aa37edfc.
  5. Clean Clothes. Fashion's Problems. [Online] 2021. https://cleanclothes.org/fashions-problems.
  6. Nešporová, Markéta. Na zemi. [Online] https://www.nazemi.cz/sites/default/files/zivot_s_oblecenim.pdf. ISBN 978-80-88150-09-1.
  7. BBC. News. [Online] 2021. https://www.bbc.com/news/world-asia-19566851.
  8. World Wildlife Fund. WWF®. [Online] 2013. https://www.worldwildlife.org/stories/the-impact-of-a-cotton-t-shirt#:~:text=Amazingly%2C%20it%20can%20take%202%2C700,of%20our%20total%20water%20footprint..
  9. Bryher, Anna. Clean Clothes. Tailored Wages 2019. [Online] https://archive.cleanclothes.org/resources/publications/tailored-wages-2019-the-state-of-pay-in-the-global-garment-industry/view.